Zůčastnili se: já, Martin, Pavlína, David.
Nápad na to, že by jsme neudělali akci jenom v sobotu, ale natáhli ji až do neděle, vznikl ve čtvrtek. Samozřejmě tento týden. V plánu byly dva úkony. Repas lavičky, ta stávající, kterou jsme dostali darem od souseda Romana, sloužila dobře. Ale zub času, slunce, déšť a nějaký debil, který ji zlomil, jsou okolnosti, kvůli kterým jsme měli na výběr. Buď lavku vyhodíme a nebo podle ní postavíme jinou. A to jsme taky udělali.
Druhý úkol byl pokusit se o kousek postoupit v koncové části jeskyně. No a dvoudenní akce byla na světě. Sraz s Martinem byl v sobotu večer u vstupu. Po příjezdu jsme chvíli hledali vhodného hlídače. Buď neměli prostor, nebo nebrali telefon. Nakonec jsme oslovili Libora, ten čas i cestu okolo měl, takže kromě krátkého pokecu jsme se domluvili, že se mu ozveme do 0:00 SEČ, že jsme v pořádku. Pobrali jsme vercajk a vydali se do jeskyně "a zase se to stalo" - čas utekl jako voda. Vylezli jsme po půl dvanácté, tak jsem spěchal, abych Liborovi potvrdil, že jsme ok. Převlékli jsme se, postavili Martinův stan a začali grilovat, pít a hodovat. To nám vydrželo asi do půl třetí. Následovalo spinkání...
V neděli ráno jako další účastník akce přijela Pavlína a přivezla vajíčka a slaninu na snídani. Chvilku po ní, přijel i David. Ten přivezl hromadu vercajku. Martin i David mají oblíbenou značku MilkyWay, nebo tak nějak. Takže, co neměl jeden, měl druhý. Já jsem dovezl nějaké drobnosti, jako třeba dřevo. Po snídani bylo zahájeno dílo. Několik dalších hodin se už jenom... šroubovalo, měřilo, kreslilo, řezalo, vrtalo, měřilo, nadávalo, řezalo, šroubovalo, ale taky se grilovalo, jedlo, pilo a sralo. Nakonec se opalovalo a natíralo. Dílo dopadlo skvěle. Lavička je krásná, až z ní přechází zrak (i když nevím, co to znamená). Děkuji všem za účast.