Zápisy z akcí

Pracovní akce 16.8.2025

Zůčastnil jsem se já a Martin.

Dnes proběhla další rychlo akce. Tentokrát to nebyla s Honzou, ale s Martinem. Sraz jsme měli domluvený mezi 10 až 10:30, potřeboval jsem se ještě zastavit u Libora a vyzvednout klíče. A protože se znám, nechal jsem si raději půl hoďky fóra. V týdnu jsem koupil nějaké sýry a chtěl jsem vzít Martinovi na ochutnání, ale protože nemám dobrý odhad, musel jsem k nakrájenému sýru přidat i  zeleninu a klobásek, kolik toho bylo. Koupil jsem chleba, a i když jsem na místě srazu byl asi minutu po desáté (což je na mě super čas), tak díky jídlu, kávě a hovoření jsme do podzemí šli v poledne. Zrovna ho odbíjeli. Hlídání nám dělal Libor a domluvený čas na paniku byl cca půl paté.

Tentokrát jsme měli v plánu zvětšit prostor na konci průlezného profilu pomocí patronek. Po "příchodu" na konec jsme zjistili, že z různých příčin musíme nejdřív uklidit kamení. Poslední návštěva po sobě nechala čurbes. Halabala rozházené kameny, takže jsme si rozdělili role tak, že já jsem rozmělňoval kameny na menší frakci, a původně jsem si myslel, že je přesuneme jako vždy v kbelících. Ale Martin přišel s lepším řešením. Upravil cestu a pomocí tahacího kanystru si je k sobě přitahoval. Z kamenů postupně vystavěl mohylu, tak, aby co nejmíň zavazely. Vzhledem k tomu, že jsme byli jenom dva, tak jsme moc na výběr neměli. Když jsme měli většinu "někde" uklizenou, začali jsme se snažit o další rozšíření. Ale ze začátku se nám moc nedařilo, asi nějaké prokletí, nebo uhranutí. Naštěstí jsme vytrvali, kletbu zlomili a výsledky se dostavily. Prostor se nám podařilo zvětšit. Trochu nastal zádrhel ve chvíli, kdy jsem zjistil, že musím na záchod, jinak se pochčiju. Kdybych znal nějakou modlitbu, tak bych ji použil, protože moc nechybělo abych měl mokré zážitky. Naštěstí jsem to vydržel a nepočural se do overalu. Když jsem se vracel zpět na pozici, Martin ji opouštěl s tím, že už není nejen co dělat, ale hlavně už není místo na skladování materiálu. Takže příště je úkol jasný. Než jsme vylezli na povrch, tak jsme standardně hovořili (teda spíš já) takže o rychlém výstupu nemůže být řeč. Ale v časovém limitu jsme to stihli. I po opuštění podzemí jsme si krátkou chvilku povídali, ale potom už následovalo loučení a odjezd.

Díky Martine za úspěšnou akci :-)