O nás

Informace o nás pohledem současné generace

Dne 27.3. 2009 založil Speleo Kerberos Zdeněk Havlík jako občanské sdružení poté, co odešel ze skupiny 6-22 Devon. Měl rád jeskyňaření a činnosti spojené s tímto koníčkem.

Já jsem Zdeňka a lidi kolem něj poznal později, v létě 2011. Párkrát jsem jim byl pomoct na Ovčíně. Potom jsem nějakou dobu nejezdil a odkládal jsem účast na akcích na "někdy". Když jsem začal být aktivnější, tak jsme se i skamarádili :-) 

Když mě a Vojtovi v zimě 2016 Zdeněk řekl, že kvůli zdravotnímu stavu s jeskyňařením končí, bylo nám líto aby bádání na Ovčíně skončilo taky. Tahle lokalita není a nebyla u některých Topasáků v oblibě. Osobně si myslím, že za částečné otrávení lidí od bádání mohl samotný Zdeněk (ale bohužel nejen on...).

Tak jsme si vzali lokalitu pod svoje křídla (samozřejmě i pod křídla Topasu). A začali vypisovat akce, vozit materiál a shánět a domlouvat lidi. Vojtu to časem přestalo bavit, ale to nevadilo protože postupem času přišla spousta kamarádů, kteří jezdí dodnes. Časem se s námi přestal stýkat i Zdeněk, ale taky jsme to ustáli. Anička, Luky i Tomáš se s námi kamarádí dál. Anička čte a opravuje každý můj zápis (protože su hovado, který nedávalo v češtině pozor ;-D ) Ale už dlouho to není jenom o lidech z Topasu. Často nám pomáhají přátelé z 6-09 Labyrintu, ale i kamarádi z celého Česka.

Akce často nejsou striktně pracovní. Krom bádání a kopání, taky grilujeme, sem tam něco popijeme, lezeme a výletujeme :-).

Myslím, že nejen pro mě je Speleo Kerberos skupinou kamarádů, kteří rádi tráví čas společně. A jeskyňaření je jeden ze společných zájmů.

Kuba Vilím.

Historie

Od minulosti až po současnost

Všechno to začalo tak nějak nenápadně před 40 lety, na jednom školním výletě na základní škole. Cílem byl nedaleký Moravský kras. Autobus se s námi proplétal tehdy ještě běžně používanou silnicí ze Skalního mlýna, Suchým žlebem až na Macochu. S napětím jsme sledovali skalní scenérie a zvláštní tajemno dýchalo ze všech jeskynních vchodů. Nezapomenutelným zážitkem se pak stal pohled do propasti Macocha a návštěva jeskyní.

Často jsme se jako kluci vraceli při povídání o všem možném právě k jeskyním a jaké by to asi bylo nakouknout do těch ostatních, kam se běžně nechodí a nebo mít svou vlastní jeskyni, kam by člověk mohl jezdit objevovat...

Nedalo se odolat všem těm představám a první výprava byla na světě. Jako dopravní prostředek bylo zvoleno kolo, osvětlení svíčka. Pro změnu jsme volili trasu Pustým žlebem. Jeskynních vchodů se zde nabízí celá řada. Prolezli jsme co se dalo, samozřejmě to odnesly kalhoty a košile, prsty popálené od vosku, ale zážitek to byl k nezaplacení. Prostě neděle jak vymalovaná. Další týden jsme se nemohli dočkat až v sobotu skončí škola a hned po obědě hurá do krasu, samozřejmě tajně bez svolení rodičů. Takto to probíhalo ještě mnohokrát, ale už jsme vylepšili vybavení místo svíček baterky.

Ale jak se říká – všechno hezké jednou skončí. Naše poslední expedice byla přerušena při zkoumání jeskyně Vintoky u Ostrova u Macochy rodiči, kteří si na nás počkali před vchodem a pak už přišel na řadu výprask a definitivní zákaz činnosti v krasu.

Od toho výprasku uběhly zhruba 3 roky a na střední škole jsme se potkali s klukem, který byl členem nějaké jeskyňářské skupiny s názvem Punkva východ a už jsme byli opět v tom.

První naše nové zážitky proběhly na Dolině překvapení (Gumový závrt), kde byla i maringotka jako základna. Zde jsme tehdy prováděli jakýsi (na dnešní poměry) zmatený průzkum, bez znalostí a vedení kohokoliv zkušenějšího. Prolezli jsme i další jeskyně a zjistili, že bez znalostí lanové techniky a vybavení to asi nikam nepovede. Už ani nevím, kde jsme vydělali na první lano a hasičské karabiny. Ale vím, že chuť naučit se lézt po skále a slaňovat nás neustále nutila zkoušet nové a nové cesty, až jsme nakonec zvládali základy výstupu a sestupu, jištění, zachycení pádu, slaňování a vůbec...

V té době jsme poznali při našem výcviku spousty lidí, kteří byli jako my a poznali jsme i kluky z další jeskyňářské skupiny, do které jsme vzápětí vstoupili. Byla to skupina Cerberus.

Zde jsme měli možnost realizace už v docela velkých jeskyních. Sloupské jeskyně, Jezevčí jeskyně a Novoroční jeskyně.

V poslední jmenované jeskyni jsme v lednu v roce 1976 při pokusu o otevření horního vchodu objevili docela rozsáhlé pokračování této jeskyně, začínající 11 metrovou propastí, přes další prostoru do Kaple a přes těsnou úžinu příznačného názvu „Kulodrtič“do  Bahnitého dómu, s tehdy nádhernou výzdobou (dlouhá brčka, egutační jamky vytlučené vodními kapkami 20cm hluboké, jeskynní perly v Kapli, atd). Opět neskutečný zážitek, na který se nikdy nezapomene.

Pak na dva roky toto snažení přerušuje základní vojenská služba 1977-1979.

Než se ale vrátím do krasu, uteče spousta vody - několik stěhování a změn zaměstnání, až nakonec vyhazuji kotvu v Boskovicích a začínám pracovat v Březině u Moravské Třebové jako důlní měřič. A opět se začínám vracet do Moravského krasu, nejprve jen k lezení, ale postupně se opět vracím k jeskyním. Snahou je však založit vlastní skupinu, což by se dalo datovat tak do roku 1983, ale setkáváme se s nepochopením tehdejšího vedení speleologické společnosti. Je nám doporučeno, abychom se stali součástí nějaké již fungující skupiny a pak se uvidí. Nakonec se v roce 1984 stáváme Boskovickou pracovní skupinou Speleologického klubu Brno. Vyřizujeme první lokalitu – Závrt U hrušky. Zde je provedena otvírka a průzkum. Dále lokality Propasťovité bludiště, Koudelkovu propast I a II a Brandstätterovu propast – všechny lokality jsou v okolí Salmovy stezky. Zde se provádí komplexní mapování povrchu a podzemí. Získáváme a opravujeme základnu v Šošůvském lomu (Helišova skála) což nám zabírá docela dost času. Ale tehdy si říkáme, že času je dost, když je člověk mladý.

Není to tak dalece pravda. Dnes bych řekl jen, že času není nazbyt.

V roce 1987 znovu žádáme o zřízení nové skupiny a naše žádost je tentokrát vyslyšena. V září je ustavena základní organizace 6-22 Devon. V tomto roce žádáme o další lokalitu a tou je Kamenný ponor (Ovčín) , v roce 1988 o lokalitu č.100 a tak dále.

Vývoj skupiny postupně pokračuje a se změnami v členské základně postupně dochází k útlumu aktivit, až se nakonec životaschopnost ZO téměř zastavuje.

V roce 2005 se vracíme takřka na začátek, protože povolení na lokality vypršela, základna není, členská základna je téměř před nulovým stavem. Nový začátek, noví členové, nové lokality. Žádáme o povolení výzkumu na Propasťák, na č.100 V Okrouhlíku, č.8 Bratří Nečasů. Mimo Propasťovité bludiště povolení dostáváme. V roce 2007 nakonec dostáváme i Propasťák. V roce 2008 jeskyni Tomášovu č.100C a závrt Okrouhlík č.100A. Výsledky činnosti jsou na všech lokalitách zřejmé.

Jeskyně č.100 V Okrouhlíku - otevřena sonda do hloubky cca 7m, a pokračování v Chromkově chodbě. V jeskyni č. 263 Propasťovité bludiště ve středním patře v Písečné chodbě kopeme sondu do hloubky 10m. Jeskyně č.100C Tomášova prohlubujeme celou vstupní chodbičku a dále pak cestou nejmenšího odporu (zdánlivě) prokopáváme dalších cca 10m. Závrt 100A Okrouhlík - otvírka po 40 letech. Do konce roku dosažená hloubka  cca 20m.

Zřejmě podle hesla „Všeho moc škodí“ během roku 2008 ve skupině dochází k názorovým neshodám a na výroční schůzi 10.1.2009 je skupina rozdělena.

Po dohodě zůstávají Devonu jeskyně Bratří Nečasů, Závrt Okrouhlík a Propasťovité bludiště, o kterou se dělí rovným dílem s nově vznikající skupinou Kerberos, které navíc zůstanou lokality č.100 V Okrouhlíku a 100C Tomášova.

Další vývoj bude psát teprve budoucnost ...

Hawk

Informace o nás

Základní informací o nás "jeskyňářích" by bylo asi to, že patříme do takové veliké rodiny těch, které láká poznávání neznámého, vyhledávání a prozkoumávání takzvaných "bílých míst" na mapách tohoto světa, touha objevit a dostat se tam, kde před námi ještě nikdo z této planety nebyl a pak si patřičně užít  ten pocit prvenství. Jsme ochotni pro tyto cíle strádat v mokru, blátě, věnovat desítky hodin nebo i roků kopání zasedimentovaných chodeb, rozbíjet tuny kamení, přesunout všechen tento materiál někam na skládku, provádět zaměřování podzemních prostor, fotodokumentaci a  najezdit tísíce kilometrů za jeskyněmi. Obětovat valnou většinu volného času a spoustu peněz na to, abychom byli tam, kde se cítíme dobře a zbytek volného času pak věnovat vyhotovování map, zápisů, vytváření webové prezentace a studiu jiných webových stránek a odkazů, literatury a podobně. Pro některé z nás je to koníček na celý život, pro jiné snaha vyniknout, pro další způsob jak a kudy z nudy. Najde se samozřejmě i spousta jedinců, kteří si chtějí jen zkusit jaké to je a prolezou si nějakou tu jeskyni, a tím pro ně jeskyňařina začala i skončila.

Asi bych za sebe řekl, že co jeskyňář, to "individualita". Mohlo by se zdát, že v této komunitě sdružované valnou většinou v České speleologické společnosti je hlavním jmenovatelem kamarádství a přátelství úzce propojované při průzkumu krasových oblastí. Nemusí to být vždycky úplně pravda. Stejně jako i v jiných skupinách lidí se společnými zajmy se i zde najdou "šťourové, nevraživci, hrubiáni, ba i zlomyslníci", kteří rádi ukazují ostatním svoje "přednosti". Prostě nic nového pod sluncem, klasická lidská společnost jak má být.

V dobách dávno minulých, přímo totalitních, byl zájem o sdružování v jeskyňářských kolektivech poněkud větší, protože pro mnohé z nás to byla jedinečná možnost, jak uniknout ze zaškatulkované databáze komisních úředníků do světa volnosti, ticha a krásy schované hluboko v zarostlých krasových žlebech, v bílých skalách a temných jeskyních. Mnozí z nás zde nalezli smysl svého života nebo chcete-li sami sebe. To je to, oč tu vlastně běží ...

Hawk
 

Lokality

• jeskyně č.11 Pidrova - vyčištění a průzkum lokality
• jeskyně č.54B Kamenný ponor - otvírka nového vchodu
• jeskyně č.100 V Okrouhlíku - práce na lokalitě ukončeny
• jeskyně č.100C Tomášova - práce na lokalitě ukončeny